Sezona 2010 pohledem Karla Lavického

Letošní sezonu jsem otevřel již velmi brzy, a to na Silvestra a Nový rok. V jihošpanělském Cadizu se konal tradiční Novoroční závod ve třídě Neil Pryde RS:X, který byl zároveň ME ve třídě Raceboard pro kategorie Masters (nad 35let) a Youth. V rámci pozávodního odpočinku jsem měl první možnost seznámit se s plachtami Loft. Dle podmínek jsem jezdil na formulové Blade FR 11m² a na Lip Wave 4,5m². Lip Wave v této velikosti se pro mne stala univerzální plachtou jezditelnou ve všech podmínkách. Při slabším větru jde krásně povolit a má i při své malé velikosti dostačující výkon. Naopak při silném větru není problém dotáhnout více do stěžně, a bez problémů s ní jezdit i v hodně silném větru, kdy většina ostatních jezdí již s plachtami kolem 4,0m². Stejně dobré zkušenosti jsem měl také s Blade FR 11m², kterou jsem testoval na formuli. Měl jsem možnost jezdit s Fernandem Martinezem (ESP 71), který patří mezi nejlepší španělské formuláře. Již po několika málo testovacích hodinách bylo jasné, že Loftka je stejně, ne-li více výkonná než např. Neil Pryde či jiné plachty. Měl jsem možnost ji zkoušet s nově vyvinutým stěžněm Loft BICO, který je zajímavou kombinací stěžňů RDM a SDM. Velké plus u této plachty byla snadná manipulace s kembry při manévrech. Kembry samy a velmi snadno přeskakují (i při používání stěžňů SDM). To není u plachet těchto velikostí běžné.

Vše, co jsem ve Španělsku přes zimu na formuli najezdil, jsem musel na několik měsíců odložit do windsurfingového depozitáře, protože jsem jezdil především po závodech ve třídě Neil Pryde RS:X. Na závodech v české kotlině vládlo nekonečné bezvětří, takže první formulové závody se podařilo plnohodnotně uskutečnit až na maďarském Balatonu koncem června. Zde jsem poprvé naostro vyzkoušel moji novou Loft Blade 11m². Protože oproti originálu jsem ji nechal o 10cm zkrátit v ráhně, abych mohl využívat své původní ráhno, měl jsem strach, zda bude fungovat, jak má. Ale mé obavy se nenaplnily a plachta nic ze svého výkonu neztratila. Ve slabém větru jsem byl schopný jezdit vyrovnaně až rychleji než závodníci s většími plachtami (12m² nebo 12,5m²). Celkově se závody na Balatonu, asi jako každý rok, větrně povedly. Důkazem toho je i několik odjetých rozjížděk ve slalomu. Já jsem odjížděl šťastnější o to více, že se mi podařilo vyhrát ve třídě formule.

Odveta za Balaton následovala hned za měsíc, kdy se podobná sestava sešla na dalším závodě ze série Super Cup, tentokrát na chorvatském poloostrově Pelješac. Tento závod je každoročně nejpočetněji a nejkvalitněji obsazeným závodem z celé série. Letos byl tento závod otevřeným mistrovstvím Chorvatska a také mistrovstvím ČR ve třídě Formule windsurfing. Závod to byl velice dlouhý- trval pět dní a organizátoři byli velice nekompromisní, když určili jako prioritu odjet všech 15 rozjížděk ve třídě formule, a až poté zkoušet startovat disciplínu slalom. Vše se nakonec podařilo. Nutno ovšem podotknout, že ve slalomu se dokončila jen jedna eliminace, a tak zůstal jen okrajovou disciplínou. Během pěti dní se vystřídaly snad všechny povětrnostní podmínky. Od velmi slabého větru na hranici regulérních podmínek, až po velmi silný vítr v poslední rozjížďce, kdy většina závodníků sáhla po menších plachtách. Mně se podařilo obsadit celkové třetí místo a být nejlepší z českých závodníků. Tím jsem také obhájil titul mistra České republiky ve třídě Formule windsurfing z loňského roku.

Na závěr několik zajímavých čísel z letošního roku. Celkem jsem na vodě strávil 105 dní, což pro mě znamenalo urazit několik desítek tisíc kilometrů za volantem mého pojízdného hotelu, ve kterém jsem 21 týdnů z tohoto roku bydlel.

---------

Tak ještě malé doplnění článku. Samozřejmě pole závodníků ve formulích a na závodech, které byly výše popsané, není tak kvalitní, jako v olympijské třídě Neil Pryde RS:X. Tak tomu vždy bylo, a pravděpodobně i bude. I přesto jsou zde někteří závodníci, kteří v minulosti patřili k nejlepším ve svých zemích a i na mezinárodní půdě dosáhli velkých úspěchů. Například Stojan Vidakovic ze Slovinska vybojoval skvělé 11. místo na OH v roce 1992 v Barceloně. Patrik Hrdina, jakožto několikanásobný olympionik, je také velmi zkušený závodník. Jeden z nejnadějnějších funboardistů své doby, Milan Kir, také umí ukázat, že ještě nic ze svého umění nezapomněl. Samozřejmě vše je otázka tréninku, a všichni tito skvělí závodníci již přesunuli windsurfing z první koleje na další. Je jen škoda, že nikdo z mladých nemá chuť se věnovat kterékoliv formě soutěžního windsurfingu. Ať už v jakékoliv disciplíně.

Jak jsem již uvedl, RSXová sezona pro mě začala ve španělském Cadizu, kde jsem se na přelomu roku, a poté na konci února, zúčastnil dvou závodů. Oba byly poměrně dobře obsazeny, protože toto místo je oblíbenou destinací mnoha závodníků k zimnímu tréninku. V podstatě je to jediná oblast v kontinentální Evropě, kde se dá v zimě bez větších problému windsurfing provozovat. V prvním závodě jsem obsadil 11. místo ze 46 přihlášených, a v druhém jsem byl 13. z 32 závodníků. Druhý závod byl zároveň mistrovstvím Španělska.

Po těchto poměrně dobrých výsledcích jsem byl na prvním závodu Světového poháru, kterého jsem se letos zúčastnil, plný očekávání. Byl to již 42. ročník francouzského olympijského týdne, který se tradičně koná poslední dubnový týden u města Hyeres. Bohužel se zde celý týden mistral ani neukázal, a tak jsem buď čekal na břehu, nebo pumpoval v hodně slabé bríze, která se občas odpoledne rozfoukala. V těchto podmínkách jsem bojoval v konci startovního pole. Musím přiznat, že slabý vítr je moje velká slabina.

Po zhruba měsíční pauze přišel na řadu další závod Světového poháru, tentokrát v holandském Medembliku. Toto typicky holandské městečko leží zhruba 60km na sever od Amsterdamu. Samotný závod se koná na největším nizozemském jezeře IJsselmeer, které vzniklo v roce 1932 přehrazením mořského zálivu hrází dlouhou 32km. Celkově se do závodu registrovalo 89 závodníků a 52 závodnic z 35 zemí celého světa. Závod byl rozdělen do dvou dnů kvalifikace a třech dní finále. Na závodním okruhu jsme se střídali se skifem 49er, což organizaci, jak se ukázalo, značně komplikovalo. Rozjížďky byly plánované až na odpoledne, což při častém zdržení a čekání na vítr často znamenalo, že jsme se z vody vraceli okolo osmé hodiny večerní. Hned první den se za nestálých a rychle se měnících podmínek stihli odjet tři velmi krátké rozjížďky (cca. 15min). Druhý den byl vítr ještě slabší, a tak se podařilo odjet pouze jednu pozdně odpolední rozjížďku. Po těchto čtyřech rozjížďkách se závodní pole rozdělovalo na zlatou a stříbrnou skupinu. Bohužel nikomu z česko-slovenské výpravy se do zlaté skupiny nepodařilo probojovat. Patrik Pollak měl dobře našlápnuto, ale bohužel špatný výsledek ve čtvrté rozjížďce jeho ambice zbrzdil. První finálový den přinesl silnější vítr. V tomto větru zlatou skupinu válcoval Przemek Miarczynski (Pont), kdy ze tří rozjížděk dvě vyhrál, a jednou skončil druhý. V těchto podmínkách se mi konečně podařilo postoupit závodním polem směrem vpřed, když jsem zapsal 3, 10, a třetí rozjížďku jsem dokonce vyhrál. Petr Kučera také zaznamenal nejlepší rozjížďku závodu tento den (19), a Patrik Pollak jezdil stabilně kolem 10. místa. Sobota přinesla dlouhé čekání na břehu a hlavně na vodě. Za čtyři hodiny, které jsme strávili na vodě, jsme odjeli pouze jednu rozjížďku za hodně slabého a pulzujícího větru. Neděle přinesla déšť a vítr, který postupně zesiloval, a dále se tento den nesl především v duchu medal race, ve kterém se rozhodovalo o medailích. Pont všem opět ukázal záda, a s velkým náskokem celou regatu vyhrál. Já jsem skončil na 57. místě, Petr Kučera 76., a Patrik Pollak 53.

Poté přišla docela smolná část roku. Světový pohár v Kielu a ME v polském Sopotě. Oba tyto závody se mi moc nepovedly, a asi bych o nich radši ani neinformoval. Takže jen ve zkratce. V Kielu jsem byl 29. z 39. Opět se potvrdilo klasické baltické počasí. Buď je zima, prší a fouká, nebo je slunečno, teplo a nefouká. Bohužel kromě prvního dne bylo slunečno. Podobné počasí panovalo také v Sopotech. Po velmi špatných výkonech jsem nepostoupil do zlaté skupiny (první poloviny) a druhou část závodu jsem tedy bojoval jen o pořadí v horší polovině. Tam jsem naštěstí dokázal vybojovat jedno třetí místo a několik dobrých výsledků, které můj celkový výsledek alespoň o něco zlepšily. Ale i přesto jsem obsadil 46. místo z 60.

Poslední šance na nějaký dobrý výsledek byla na posledním výletu roku do Anglie a odsud rovnou na MS do Dánska. V Anglii se konal poslední závod Světového poháru, který zároveň sloužil jako generálka pro závodníky i pořadatele před budoucími olympijskými hrami. Jachtařské soutěže se uskuteční v populárním letním letovisku Weymouth. Po zkušenostech z loňského MS, které se konalo na stejném místě, se dal očekávat silný západní vítr a rovná voda. Očekávání se nakonec vyplnilo jen zčásti. Většinu dnů foukal netypický vítr stočený více ze severu, který byl velice nestabilní, a závodění v přístavu udělal velice komplikované. Nakonec jsem obsadil celkové 50. místo ze 75 startujících. Poté jsem se přesunul na ostrov Fyn do Dánska, kde se uskutečnilo MS. Vrcholu sezony se zúčastnilo 112 závodníků z celého světa. Letos nejexotičtějšími účastníky byli jednoznačně závodníci z Iránu. Po delší pauze se také objevil olympijský vítěz z Číny Tom Ashley z Nového Zélandu. Všichni museli smeknout před uměním polských reprezentantů, kteří všem vypálili rybník. Piotr Myszka získal zlato a Przemyslaw Miarczynski stříbro. Bronz si odvezl Nimrod Mashiah do Izraele. Já jsem celkově skončil na 68. místě. Kompletní report i s výsledky a fotkami je na webu ČWA- www.cwa.cz.

A plány do budoucna? Následující rok a půl bych se chtěl naplno věnovat přípravě, která doufám povede k získání místa na OH 2012 pro ČR. Rok před olympiádou se uskuteční tzv. Test Event, což je vlastně generálka olympiády. Z každé země startuje pouze jeden závodník. Ale dosažené výsledky na tomto závodu se do ničeho nepočítají. Nejdůležitější je MS 2011, které se koná v prosinci v australském Perthu, kde se rozdělí 75% místenek na OH (z celkového počtu 38). Zbylých 25% se bude rozdělovat na MS 2012 ve španělském Cadizu.
Tak držte všichni palce.

 

Zobrazit fotogalerii:

sezona 2010

 

 

 

 

 

ZPĚT